Deník #1.

Jsme v polovině týdne a já už si nejspíše uvědomuji, že nemám tolik volného času, jak jsem si myslel. Jelikož od ranného září pravidelně navštěvuji Filharmonický sbor, tak skoro celý prosinec koncertujeme. A už teď v pondělí budeme mít koncert s Ewou Farnou, takže jsem poměrně nervózní. Nejsem nervózní z Ewy nebo z těch lidí, co budou na koncertě, jelikož už jsem měl dost vystoupení před lidmi a věřím, že po koncertě si mě už Ewa pamatovat nebude, tedy pokud si vůbec všimne, že tam vlastně jsem. Ale jsem nervózní z těch "velkých", co tam budou. Ano, mám na mysli starší sbor. To je taková věková kategorie 16 let a více. Nejsem o moc mladší než oni, ale jsem prostě nováček. Nedělá mi problém se začlenit do kolektivu, kde jsou mí vrstevníci, proto už tam mám dost stejně starých "přátel", jestli je tak vůbec mohu nazývat. Ale ti starší mi zkrátka přijdou, že mají na jejich poměry až moc velké sebevědomí a na mě se dívají skrze prsty. Nechápu proč. Proč si nevzpomněli oni, jaké to bylo, když tam byli noví? Nemají pochopení pro to, co sami prožívali.

Ano, oni chodí na konzervatoř a zpívají tedy pochopitelně dobře, ale to není důvod někoho shazovat, nemyslíte? Normálně jsme se scházeli jen my mladší zvlášť v jeden den a ti starší také zvlášť. Jenže teď, respektive před koncertem, se scházíme všichni společně, velcí i malí. Před svými vrstevníky jsem se nestyděl, takže jsem zpíval "naplno" a sebevědomě, takže prostě dobře. Ale nyní se před těmi velkými stydím, jelikož zpíváme písničky, které jsou na mě už poměrně vysoko, takže to nezní tak sebevědomě a tak dále. A v důsledku toho, že se stydím, nezpívám tak nahlas a mám tendenci se jakoby "schovat" do ostatních hlasů, což není dobře. Zkráceně se před nimi bojím ukázat, co ve mně je, abych to náhodou nepokazil a neztrapnil se úplně. Možná Vám mé "problémky" přijdou hloupé, zbytečné nebo je můžete nazvat i jako "pubertální problémky", ale já už prostě takový jsem. Potřebuji trochu čas než ze mě odpadne tréma.

No a po koncertech mám ještě své divadelní představení, kde mám sólo ještě společně s mou kamarádkou. Plus ještě mezi tím jedu navštívit Bratislavu, kde budu poprvé v životě na nějakou delší chvíli. To všechno musím skloubit dohromady s vánočním jarmarkem naší školy. Tudíž z toho vyplývá to, že mám málo volného času, například s někým někam zajít, chápete. A ten zbytek volného času mám zaplněný kroužky. V tomto týdnu jsem kromě nedostatku volného času, objevil i novou činnost, která mě baví. Není to žádná revoluční činnost, která by se stala obřím hitem, protože to byl hit už hodně dávno. Dokonce jsem tu činnost i zkoušel, ale nikdy mi to pořádně nešlo. A ta činnost je žonglování. Ano, říkáte si "Žonglování? Vážně? Žonglování!" a možná jste očekávali něco "lepšího". Začalo to nevinnou mandarinkou. Vzal jsem si jednu mandarinku s úmyslem, že jí sním, ale místo toho jsem vzal i druhou, poměrně stejnou a začal žonglovat. Až překvapivě mi to šlo. Ano, občas mi to spadlo (ale naštěstí se to nerozpláclo po podlaze), ale jinak to jde. Přeci jen se dvěma to ještě jde. A co vy? Jakou zajímavou činnost jste tento týden objevili nebo praktikovali vy? Napište do komentáře!

Toto už bude pro tento článek vše, ať mám nějaký materiál i do dalšího článku a ať to zároveň není moc dlouhé. Tak zatím.

Matouš Kaleta, (c) 2016

"Bez názvu."

Nejsem nejoblíbenějsí. Nemám stovky kamarádů. Nechodím na nějaké ultra husté párty nebo mejdany. Nejsem nejhezčí. Nejsem zrovna společenský. Nejsem nejoblíbenější na škole. Pfff. Potřebuju já to vlastně? Něteří by mohli namítat, že jsem jen kluk, co je zabořen v knihách Johna Greena a miluje fotografování, ale neužívám si. Jiní mohou namítat, že jsem arogantní nebo si připadám nadřazený, ale já jsem jen upřímný a říkám, co si opravdu myslím. Všichni chtějí, aby v okolí měli kamaráda, který jim řekne upřímně, co si myslí a řekne pravdu, ale proč to vlastně chtějí, když se s pravdou nedokáží srovnat. Nemusím moc ty dnešní "deep" děti. Tím označením "děti" je nechci urazit, protože já jsem také dítě, ale oni by si to asi vyložili jinak. Tyhle děti ze sebe dělají chudáčky, pomlouvají, mají názory plyšové kachny, většinou holky mají kolem krku ten divný "swag" řetízek, který připomíná obojek, odsoudí vás po cca. 5 sekundách a stěžují si úplně na všechno. Oni by mi vlastně vůbec nevadili, kdyby nebyli úplně všude. Abych ještě něco dodal, tak tyto děti už vyzkoušeli alkohol a cigarety kouří furt. Pochybuji, že jim to "chutná", spíš to dělají jen tak pro "styl", aby byli frajeři. A chodí převážně v černém. Já vím, v předešlém článku jsem namítal, že se Češi bojí něčeho nového, vybočovat z davu a jak všichni se "staraj" o všechny. Ano, mi to může být jedno, ať si chodí jak chtějí, ale měli by brát ohled i na ostatní a na své chování na veřejnosti. Proč jsou lidé tak strašně bezohlední? Myslím, že kdyby jste si zaběhli do nejbližšího velkého obchoďáku, tak tam minimálně jednu takovou skupinku "deep kids" najdete. Tyhle "deep kids" nemají problém řvát přes celé obchodní centrum ani vás pomlouvat tak nahlas, že si myslíte, že mají u úst megafon. Prostě mi vadí. Teď bych se chtěl dostat k dalšímu tématu a to je odsuzování lidí. Mám ve škole jednu skupinku "pipek", která vás "prokoukne" jedním pohledem. Samozřejmě to není pravda. Jsou to prostě namyšlené malé pipky, které si myslí jak ví všechno aj. Máte rádi knížky, focení a nevystupujete za každou cenu z davu? Pro ně jste nerd, který si "neužívá". Jenže tyhle "věštkyně" už nevědí, že chodíte do divadelního sboru, máte jednu z hlavních rolí, nemáte nejlepší kamarády ve třídě, ale jinde či v kroužku. Ano, chápu. Všichni máme nějaké předsudky, ale tohle už mi přijde dost přes čáru. Jinak se chci omluvit za mou neaktivitu, protože poslední článek vyšel hooodně dávno. Lol. Neměl jsem moc času, jak teď jsem v divadelním sboru a mám taky jiné kroužky a koníčky. No a právě teď jsem si potřeboval vylít pocity sem na můj blog. Nechci vás nějak negativně naladit negativním tématem článku, ale musel jsem se "vypsat". Tak zatím ahoj, mějte se rádi a užívejte života! :))

Matty
Btw. Omlouvám se za případné gramatické chyby.

Nerozumím tomu.

Poslední dobou se více zamýšlím nad různými věcmi. Hlavní téma nad kterým velmi často přemýšlím jsou lidé. Lidé a jejich názory. Poslední dobou mi začíná být nevolno z některých lidí. Hlavně z lidí ze školy, kterou bohužel musím navštěvovat. Škola je to dobrá, na to si nemohu stěžovat, ale lidé v ní jsou (až na výjimky) opravdu hloupí, zlí a arogantní. Nechci psát článek přímo o nich, ale o tom jejich chování, zvyku a oni opravdu nejsou jediní, kteří to tak mají. Hned vysvětlím co. Už hodně dlouho si myslím, že Česká Republika je strašně pesimistický, závistivý, nepřející, žárlivý a stereotypní národ, kde se sem tam najde nějaká ta výjimka. Výjimka, která je tolerantní, upřímná, přející, vtipná aj. Bohužel, těchto výjimek je mnohem méně než pravých čecháčků. Tito čecháčci mají v oblibě vulgární vyjadřování, popíjení piva, nutnost žárlit a dokazovat si, že jsou lepší, dělat, že jim je všechno jedno, neumět přijmout negativní kritiku a myslet si, že jsou nejlepší, odsuzovat vše, co je populární a něčím odlišné (pro ně "divné"). Nejhorší je že, už i ve školách se ty děti chovají tak jako ti dospělí "čecháčci" nebo "vlastenci". Nezáleží jim na ničem, než na vlastním pohodlí. "Učit se? Však proč." je jejich nejpopulárnější slovní spojení už snad od třetí třídy. O to však, ale nejde. Zda se nechtějí učit a pak skončit nad sklenicí piva a stěžovat si na všechno, to už je jejich volba. Do toho bych se neměl, co plést. Osobně mi vadí jejich názory a argumenty, které mají hodnotu jako proslov plyšové kachny o světovém míru. Češi jsou nejspíše založení na tom, že si na vše jenom stěžují a odsuzují vše, co je nějakým způsobem nové, lepší nebo originální. Nevím ani proč existuje něco, jako bulvár. Ještě to dávají do televize, chytráci. Ti, co tyto články o celebritách píšou musí být na tom velmi špatně. Opravdu by vás bavilo psát neustále něco negativního, něco, co má někoho ponížit? Pořád psát, že někdo přibral dvě kila a vypadá jako nenasytný hroch? Neustále někomu něco vyčítat a dělat těm lidem zle?! To vás opravdu baví? Doufám, že ti lidé za to dostávají aspoň slušný balík peněz. Ale konec tématu o bulváru a zpět k "čecháčkům". Celou dobu chci říct, že podobné "čecháčky" máme i na škole. Chovají se fakt jako negramotní. Vlastně oni asi jsou. Vždy, když chce někdo něco vymyslet nového, lepšího, tak ti "čecháčci" řeknou něco ve smyslu, že to oni dělat nebudou, že to nechtějí dělat a že je to "p*****". Tito lidé jsou fakt negativní a šíří negativní vliv po okolí. Tito lidé nechtějí nic dělat, nic se jim nechce, jsou líní, ale přesto všechno si pořád na něco stěžují. O nic se nesnaží a vše vyčítají jiným. Vlastně si ani nepřiznají, že oni udělali tentokrát chybu. Tyto lidi opravdu nemám rád a snažím se jim vyhýbat, jenže když jsou se mnou ve třídě a ve škole jich je mnoho, tak je to těžké. Doufám, že jste tento článek pochopili a nikoho se to nedotklo, ale píšu to s menším vztekem a neberu si servítky. Chci se omluvit za případné gramatické chyby, ale jsem přeci jen člověk, ale aspoň se snažím. Doufám, že se vám článek líbil a můžete v komentářích klidně rozvinout menší diskuzi. Zatím ahoj.

Matty, 2015 (c)

Proč nový začátek?

Chtěl bych předem varovat milovníky gramatiky a pravopisu, jelikož se v tomhle článku mohou objevit gramatické chyby. 

Možná si těch pár lidí všimlo, že jsem smazal všechny staré články. A já tady pro těch pár lidí mám menší vysvětlení. Ehm ehm, tak pusťme se do toho. Jednoho krásného dne, když jsem dorazil domů ze své projížďky na mém růžovém jednorožci, jsem se rozhodl přečíst si své starší články. Ještě, že jsem to udělal. A moje reakce byla asi taková, že jsem nemohl uvěřit, že něco takového jsem napsal já. Jediné články, které byli k zveřejnění, byly články s fotkami. Ale i ty jsem smazal. Vlastně nevím proč, celkem se mi líbily. Asi proto, abych mohl začít úplně znovu. Je to fakt divný, když někdy nedokážete pochopit sami sebe.  Asi jsem fakt divný. Takže tohle je asi celé vysvětlení k nedávnému smazání starých článku. Jinak už mám několik nápadů na články, takže si myslím, že o články nebude nouze. Snad. Už mám rozepsanou povídku a mi se fakt líbí, protože jak to píšu, tak se vžívám do těch postav a prostě je to super!  Miluji psaní povídek a proto nemám počítač plný her, ale spíš ho mám přeplněný soubory z Microsoft Word, kde neustále píšu další a další povídky. Jinak přes prázdniny jsem na tento blog moc nepřidával, což jste si asi všimli, protože moc nebyl čas a když už jsem potřeboval ukojit svou potřebu psaní, tak jsem se pustil do povídek. Povídky jsou jako drogy!  Samozřejmě je sem později přidám, ale nejdřív musí vyjít ta, na které pracuji teď, protože jsem ji naprosto podlehl. :D Odehrává se to v prostředí jednoho filmu, který je úplně top ze všeho top. :3  Já myslím, že tady asi ukončím tento článek, abych se pak mohl rozepsat u dalšího článku, který bude na způsob "Diary". Tak zatím ahojte a přijďte zas omrknout tento blog, aby vám moje články neutekly!